Dědeček mého dědečka založil koncem devatenáctého století slévárnu v Praze – na pomezí Žižkova a Vinohrad. Dneska bychom tomu řekli Startup. Na začátku nebylo nic, ale postupem času se vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších výrobců slévárenských produktů na území Čech (v té době jsme ještě byli součástí Rakouska-Uherska).
Prosperita daná jeho podnikatelským umem a pracovitostí byla bohužel vždy bržděná nepřízní doby. Desátá léta dvacátého století byla nejdřív plná očekávání, ale v roce 1914 (shodou okolností v roce, kdy se narodil můj dědeček – vnuk Jiřího Štíbra, zakladatele slévárny) vypukla První světová válka. Kromě evidentních změn a problémů s válečnou situací musel provoz slévárny řešit extrémní odliv pracovní síly – mnoho pracovníků muselo narukovat do armády.
Válka skončila v roce 1918 a slévárně se podařilo stabilizovat svá čísla a začít opět fungovat v novém režimu. Teď už jako firma v nově vzniklé Československé republice. Optimismus byl znát i v číslech firmy ABC kamna – Štíbr. Prodávala se velmi dobře a firma řešila svůj další rozvoj.
„Přikročil jsem k napsání těchto řádků po právě uplynulé několikadenní periodě tuhých mrazů (-17 C), ve kterých obstála Vaše kamna přímo skvěle. Při dvou násypkách koksu denně měli jsme ve všech pokojích (jest jich pět) +23 C tepla, tedy teplotu velmi příjemnou a po celý den stálou. Klidně bych nyní s celou rodinou hleděl vstříc mrazům sibiřským z r. 1929“, napsal na propagačním letáku pan Alois Kratochvíl, spokojený uživatel kamen ABC.
Také pokračující změny v rozrůstání města v okolí tehdejšího Kollárova náměstí (dnes Žižkovo náměstí) způsobily, že se vedení firmy začalo poohlížet po přesunutí výroby do od centra vzdálenějších příměstských částí Prahy – kde bude možné postavit větší a moderní výrobní haly.
To už se ale psala třicátá léta, firmu řídil otec mého dědečka – František Štíbr – a můj dědeček Jiří Štíbr (mladší) zde již působil jako strojní inženýr. Doba měla být – navzdory ekonomickým úspěchům firmy – znovu, a bohužel již na velmi dlouhou dobu, nepříznivá. Období druhé světové války se firmě ještě podařilo při vypětí všech sil překlenout, poválečnému znárodnění – přesněji řečeno vyvlastnění, tj. Nedobrovolnému, politicky motivovanému odebrání majetku již podnik mých předků odolávat nedokázal.
Jiří Štíbr – můj dědeček – navzdory nepřízni osudu s jeho firmou Kamna ABC (která nikdy nebyla navrácena ani jeho otci, ani jemu), zůstal celý život aktivní ve slévárenském oboru. V roce 1968 se rozhodli s mojí babičkou emigrovat do Švýcarska, kde velmi rychle po jejich příjezdu do Švýcarska získal Jiří Štíbr práci u firmy Sulzer ve Winterthuru.
Tento týden otevřeli u nás – na Žižkově náměstí – část zrekonstruovaného parku a já jsem si mohl posedět na piknikové židličce a chvíli se kochat pohledem na tuhle krásnou část Prahy s prapradědečkovým domem, v jehož vnitrobloku byla původní slévárna. Co by tomu dnes říkal, jak dnes vypadají Vinohrady, kam by posouval svoje podnikání, kdyby mu osud nepoložil do cesty takhle vysoké překážky?
Čtyřicet let života československé v totalitě zpřetrhal mnoho přirozených vazeb, které nesouvisejí jen s podnikatelským uměním. Šeď života po poklopem socialistického stínu v našem koutě světa zpřetrhala vazby na produktivitu a mnoho lidí (z těch, kteří se rozhodli v tomto státě zůstat) se uchýlilo do vlastní „vnitřní emigrace“, kde z pochopitelných důvodů rezignovali na svoji možnost zapojovat se ke změně světa k lepšímu. , na zájem o životní prostředí, na vlastní motivaci